Anotace Frankfurt

Česko-německá monografie malíře Oskara Spielmanna (1901–1974), německy hovořícího Brňana s židovskými kořeny, který prožil více než tři desetiletí v Maghrebu, získal alžírskou uměleckou Grand Prix a skončil jako pied-noir v jihofrancouzském Toulonu. Badatelská, ale současně čtenářsky přívětivá kniha na pomezí kunsthistorie a kulturní historie s více než 400 reprodukcemi, propojující tři linie textu – korespondenci umělce, recenze dobové kritiky a interpretační pohled autora. Odborná designová publikace, která je sondou do meziválečného, německy hovořícího Brna, ale též pramennou rešerší spletité mozaiky multikulturního alžírského prostředí, které bylo pro Spielmannovu tvorbu určující.
„Spielmann“ však zdaleka není jen senzačním monografickým příběhem znovuobjeveného moravského Němce, jež se stal nedílnou součástí alžírské školy. Na pozadí jeho příběhu se otevírají také obecnější úvahy spjaté s uměleckým provozem na sklonku koloniální éry, otázky kulturních transferů, hledání identity a místa umělce v každodenní, proměňující se společenské realitě. Neméně podstatné jsou také v knize paralelně sledované životní osudy umělcovy partnerky a manželky, malířky a keramičky Eugenie. Kniha živí utopickou vizi inteligentního soužití. Čechů a Němců, Francouzů a Alžířanů. Tak, jak ji cítili Emmanuel Roblès, Albert Camus, a rovněž Oskar a Eugenie Spielmannovi, kteří se s nimi přátelili.

Anotace osobní

Po patnácti letech úvah a snažení se mi podařilo dokončit monografii Oskara Spielmanna, německy hovořícího Brňana s židovskými kořeny, který prožil více než tři desetiletí na severu Afriky v Alžírsku a Maroku, získal alžírskou uměleckou Grand Prix a skončil jako pied noir v jihofrancouzském Toulonu. Pro mě určitě nejdůležitější knihu, na jaké jsem kdy pracoval. Takovou, o níž jsem roky přemýšlel a snil. Knihu – artefakt. Odbornou a přitom krásnou, přívětivou designovou uměnovědnou publikaci, v níž se propojuje text a obrazový materiál, výzkum a emoce, osobní linka korespondence, tón dobové kritiky a mé úsilí toto vše zpřístupnit, vysvětlit. Je to především kulturně-historická kniha. Dostatečně uměnovědná, aby nebyla jen suše historická, dostatečně osobní, aby nemusela být jen suše uměnovědná. „Krásná“ kniha na prohlížení. A i na čtení – pro ty, kteří mají čas a chtějí číst. Je to pocta meziválečnému německému Brnu. Především však Alžírsku. Snaží se vyrovnat s kolonialismem a s odkazem alžírské školy. Živí utopickou vizi inteligentního soužití. Čechů a Němců, Francouzů a Alžířanů. Tak, jak ji cítili Emmanuel Roblès, Albert Camus, i Oskar Spielmann. Ukazuje, jak nádherný je sever Afriky, arabská kultura a jak živě tyto skutečnosti Spielmann vnímal. Otevírá fantazijní svět Oskara Spielmanna, který se nebál snít. Jít suverénně až za hranu kýče a zůstat přitom autentický, nebojácný, věřící věcem, které dělal, navzdory pochybovačům. Je to kniha, která vytáhne Oskara Spielmanna z nicoty zapomnění. Vyšla na jediné možné a nejprestižnější značce, která pro takový záměr dává smysl – v nakladatelství Arbor vitae, nejlepším nakladatelství uměnovědné literatury v České republice.

Vydávat dnes náročnou monografii málo známého umělce je sebevražda. I Spielmann ale balancoval celý život bez prostředků, na hraně bizarnosti. Pokračovat dál dopředu navzdory racionalitě dává smysl i mně. Pracuji dále na výstavách a záchraně Spielmannovy pozůstalosti. Dlouho jsem chtěl dát přes okraje listů jako protipól hřbetu nápis ‚Hovno s makem‘ (v češtině), kterým glosoval Oskar bratru Paulovi své rozpoložení, když se nedařilo. Jak by se kniha rozevírala, nápis by se rozpadal, rozplýval, mizel rozložený v jednotlivých listech. Nakonec jsem rád, že tam není. Věřím, že Spielmann byl častěji nahoře, někde v pohádce nebo přímo v baletu pouštní noci. Takového jej chci uchovat. (IH)

Knihu lze získat ve vybraných knihkupectvích nebo přímo u vydavatele.